K základním metodologickým problémům kritické teorie antisemitismu: Adornův vklad a jeho pozdější rozvinutí

Stať analyzuje Adornovu konceptualizaci antisemitismu. Nejprve obrací svou pozornost na obecnou metodu vysvětlení moderních sociálních fenoménů v kritické teorii, aby se následně zaměřila na způsob, jímž Adorno usouvztažňuje partikulární společenské jevy a univerzální kapitalistickou podstatu. Na tomto základě interpretuje vztah sociální a psychologické dimenze antisemitismu: ukazuje, že na úrovni vědomí vychází antisemitská ideologie z mylného chápání vnitřní souvislosti mezi sférami produkce, oběhu a spotřeby. Falešná představa, že k vykořisťování dochází ve sféře oběhu, je iluzí, která odpovídá tomu, jak se kapitalistická společnost bezprostředně jeví. Na rozdílu mezi jevovou formou a esencí historicky určitých sociálních vztahů stavějí i Postone a Bonefeld, kteří Adornovy myšlenky rozvíjejí. Podle současných kritických teoretiků je antisemitismus iracionální formou antikapitalismu, která není s to pochopit interní propojení mezi abstraktní a konkrétní stránkou kapitalismu. Přínos studie pro metody dějepisectví je dvojí: odhaluje možnosti interpretace jevů souvisejících s antisemitismem, jež skýtá kritická teorie, a skromným dílem přispívá k metodologii konceptualizace sociálních fenoménů v kapitalistické epoše.