Crusiovo založení dějinnosti jako procesu sebekultivace v kontextech německého osvícenství

Tato studie představuje u příležitosti jeho dvojího jubilea přínos německého osvícenského filozofa a teologa Christiana Augusta Crusia moderní konstituci pojmů dějinnosti a kultury. Vysvětluje Crusiovu opozici vůči leibnizovsko-wolffovské linii německého osvícenství a svébytnost Crusiova konceptu, zachovávajícího východisko v organicismu křesťansky fundované metafyziky, odmítajícího ale četné vlivné postupy logické. Výklad se soustředí na vyvození historičnosti z reflexivity, která překonává organicitu ve smyslu pouhé reprodukce a integruje vlastní tvůrčí potenci kultivací rozumění odvozenosti a kontextovosti vlastního vývoje. Ve spojení principu dějinnosti s etikou je Crusiův projekt srovnáván s pozdějším Schleiermacherovým, v jeho základním poukazu na kulturní a sociální imanenci lidského vztahování s tím Herderovým a jiných německých autorů druhé poloviny 18. století.