Civilizační teorie Bedřicha Lowensteina

Uvažování o podstatě a duchu moderní západní civilizace a občanské společnosti patří k velkým tématům českého historika a filozofa Bedřicha Loewensteina. Ve svých studiích se hlásí k obhajobě evropské liberální a racionálně osvícenské tradice. V duchu civilizačního procesu Norberta Eliase nahlíží civilizaci jako sublimaci pudového života člověka, kdy skrze určitý nadskupinový normativní prvek dochází k ovládnutí vnitřní přírody každého jedince. Civilizace je pro něj předpokladem pokroku, neboť jako tzv. současnost nesoučasného zajišťuje uchovávání historicky starších útvarů a prvků v přítomném životě, ale také hrou (Huizingův koncept Homo ludens), vyžadující všeobecně respektovaná pravidla a pluralitu herních partnerů a situací. Klade důraz na její dialogický charakter, který při vědomí relativnosti své vlastní perspektivy, neruší jednotlivé hodnotové a zájmové pozice, nýbrž je nutí ke komunikaci a sebereflexi. Reflektuje proces civilizační zkratky, jež zajišťuje předávání získaných zkušeností formou norem a vědomostí a neopomíjí ani postupující proces racionalizace. V neposlední řadě vnímá civilizaci jako neustále se obnovující rovnováhu mezi jednotlivými oblastmi života. Civilizace tak není jednou provždy daným stavem, ale neustálým dynamickým procesem.