ČERVENÉ ORGANICKÉ PIGMENTY A MOŽNOSTI JEJICH IDENTIFIKACE V MALBĚ

Identifikace výtvarných materiálů na uměleckých dílech je zásadní jak pro pochopení kontextu vzniku uměleckého díla, tak pro poznání dobových autorských technologických postupů. Ty mají vliv na rozpoznání doby vzniku samotného výtvarného díla, a tím popřípadě i na určení jeho pravosti. Tento příspěvek se zabývá identifikací především syntetických červených organických pigmentů pomocí tří metod – infračervené a Ramanovy spektroskopie a vysokoúčinné kapalinové chromatografie spojené s detektorem diodového pole a fluorescenčním detektorem. Infračervenou spektroskopií byla na standardech získána bohatá spektra s řadou intenzivních absorpčních pásů. Měření na vzorcích je však ovlivněno přítomností dalších složek heterogenního systému malby a tím je identifikace zájmového pigmentu komplikovaná a někdy touto metodou nemožná. Ramanova spektroskopie ukázala, že je vhodná pro analýzu většiny syntetických pigmentů. Oproti tomu u červených laků srážených z přírodních barviv není identifikace možná vlivem vysoké fluorescence. Kapalinová chromatografie hraje zásadní roli v identifikaci organických pigmentů, jelikož s ní lze bezpečně detekovat jak přírodní pigmenty, tak i většinu syntetických pigmentů. Limitujícím faktorem se v některých případech ukázala nízká koncentrace pigmentu ve vzorku. Zásadním přínosem této metody je identifikace složek multikomponentních směsí organických pigmentů. Tyto tři způsoby identifikace pigmentů byly testovány na vzorcích odebraných z děl datovaných od 19. do 20. století, kde se povedlo úspěšně rozlišit syntetický alizarin od mořeny nebo určit přítomnost syntetických červených pigmentů na bázi naftolu.