Rizika čištění olejomaleb pomocí chelatačních činidel

Od 90. let 20. století se mezi restaurátory olejomaleb rozšířil trend využívání amonných solí kyseliny citronové (diamonné a triamonné soli) díky jejím čisticím účinkům dobře známých z restaurátorské praxe u jiných materiálů. Amonné soli kyseliny citronové jsou stejně jako samotná kyselina citronová známy svými schopnostmi tvořit s ionty kovů ve vodě rozpustné komplexní sloučeniny. Této vlastnosti se v restaurátorské praxi využívá velmi hojně při odstraňování koroz- ních produktů železa, mědi, olova nebo nežádoucích skvrn uhličitanu vápenatého. Již v minulosti se objevily studie zabývající se parametry roztoků amonných solí kyseliny citronové pro užití na umělecká díla provedená olejovými barvami. Bohužel i přes tyto studie se nepoda- řilo vyvrátit pochybnosti související s použitím chelatačních činidel na barevnou vrstvu obsahující pigmenty, kterým dává jejich barevnost právě kovový iont. V rámci tohoto výzkumu byla proto zkoumána reak- tivita jedenácti pigmentů vybraných na základě rozdílného původu (anorganické/organické), obsaženého kationtu (Pb2+, Cr3+, Fe3+, Cu2+, Co2+) se čtrnácti nejčastěji využívanými chelatačními činidly. Produkty jednot- livých reakcí byly identifikovány pomocí XRD analýzy. Dále byl zkoumán vliv roztoků chelatačních činidel na olejové barevné vrstvy při aplikaci ve formě obkladů nebo pomocí vatových tamponů. Výsledky byly vyhod- noceny na základě spektrofotometrické analýzy.