Narativistická debata jinak: může historická kritika oživit naraci?

Studie zkoumá narativistickou debatu o povaze historie a představuje některé z nejvýznamnějších příspěvků prostřednictvím konceptů „narace“ a „historická kritika (inquiry)“. Jelikož hlavním problémem, v němž se teoretici narativismu a obránci historikova řemesla rozchází, je otázka, zda je jazyk zdrojem či pouhým nástrojem historie, zkoumá předkládaný text roli a důležitost, jakou obě strany připisují vrstvám kritického výzkumu a narace. Studie se soustředí zejména na práce Haydena Whitea a Paula Ricoeura, pozornost věnuje také klíčovým teoretickým pracím Franklina Ankersmita, Hanse Kellnera, Phillippa Carrarda a Ivana Jablonky. Ačkoli White je často považován za hlavního proponenta narativismu, ukazuje se, že jeho přístup byl více nuancovaný než se myslelo, a že se vyvíjel. Na druhou stranu Paul Ricoer má tendenci chápat historickou kritiku jako určitý poetický akt a naraci jako zásadní součást historického (po)rozumění.