Mezi objektivním právem a právní jistotou: žaloby nejvyššího státního zástupce ve veřejném zájmu v rozhodovací praxi správních soudů

Tento příspěvek se zabývá vývojem a současnou podobou žalobní legitimace nejvyššího státního zástupce podle § 66 odst. 2 soudního řádu správního. V centru pozornosti stojí zejména posun judikatury, která stále výrazněji zohledňuje princip dobré víry a ochranu právní jistoty adresátů rozhodnutí, jež jsou v praxi napadána s dlouhým časovým odstupem. Autor shrnuje historický kontext, rozsáhlou judikaturu správních soudů i relevantní nálezy Ústavního soudu a kriticky hodnotí nejednoznačnost výkladu v některých oblastech. Závěrem se zabývá možnostmi, jak by bylo možné dosáhnout větší jednotnosti – ať už prostřednictvím rozhodnutí rozšířeného senátu NSS, či novelizací soudního řádu správního.