Město zbožné a město bezbožné

Klasické sekularizační teorie vnímaly urbanizaci jako jeden z procesů, které se pod hlavičkou modernizace podílejí na rozkladu světa tradičního náboženství. V tomto pohledu město představuje symbol sekulární modernity. Symbolizuje odkouzlený prostor, prostor charakterizovaný instrumentální racionalitou a pluralismem perspektiv. Pokud se ovšem podíváme na město společně s Maxem Weberem, uvidíme poněkud barvitější obrázek. Ve své Sociologii náboženství Weber píše, že křesťanství jako dominantní náboženství západního světa vzešlo právě z městského prostředí helénistického světa. Zde hraje město roli náboženské inovace. Jaký je tedy vztah mezi náboženstvím a městem? Cílem tohoto článku je načrtnout některé aspekty tohoto problému a zaměřit se na mnohovrstevnatou povahu a nejednoznačnost vlivu městského prostředí na náboženský život jedince i společnosti v pre-moderní a moderní éře.