Asimilace jako proces univerzálních dějin

Eseje a stati Jindřicha Kohna, vzniklé ve zhruba první třetině minulého století představují zajímavý pokus o vypracování projektu asimilace jako historicko-filosofického konceptu, který přesahoval tehdejší českožidovské asimilační představy. Jednak svým hegelovsky fenomenologickým výkladem asimilace jako (v zásadě) eschatologického procesu dějin, vrcholícího asimilací celého lidstva, jednak jako původní příspěvek k českým dějinám idejí a k výkladu jejich nosných postav. Kohnova filosofie dějin vnitřně propojovala tradice židovského myšlení s hlavním proudem české filosofie dějin XIX. století, zejména s myšlením T.G. Masaryka. V těchto souvislostech je J. Kohna možné považovat za jednoho z důležitých interpretů Masarykova díla.  Využíváním Masarykových idejí humanity a demokracie a zejména konceptu náboženského smyslu (českých) dějin, vytvořil Jindřich Kohn původní filosoficko-historickou koncepci univerzální asimilace celého lidstva založené na respektu a vzájemnosti, vědomě protipostavené nejen dobovému nacionalismu, ale také sílícímu sionistickému hnutí. Jejími důležitými segmenty byla analýza duchovní situace přítomnosti, a přesvědčení o etické povaze židovského nacionalismu, které mu sloužily jako východisko pro porozumění českožidovské asimilace jako funkce pro-modernizační proměny židovské identity.