K profilu Mirko Očadlíka (1904-1964)

Mirko Očadlík byl jedním z nejznámějších českých muzikologů 20. století. Narodil se v Holešově na Moravě jako syn právníka. V letech 1923–1930 vystudoval v Praze práva a zároveň hudební vědu; jeho hlavním učitelem byl zakladatel tohoto oboru na pražské univerzitě Zdeněk Nejedlý (1878–1962). Očadlík působil už od roku 1924 jako hudební referent v pražském tisku a v letech 1930–1934 vydával vlastní revui Klíč, v níž kriticky konfrontoval novou českou tvorbu s evropskou hudební avantgardou. Od roku 1928 byl zaměstnancem českého rozhlasu, v němž se postupně vypracoval až na ústředního programového ředitele (1945). Po komunistickém převratu 1948 však odešel přednášet na vysokou školu: 1951–1959 byl vedoucím katedry hudební vědy na Filozoficko-historické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, 1954–1958 se stal též děkanem této fakulty a 1959–1964 stál v čele tamního Ústavu pro dějiny české hudby. Jako hudební kritik a polemik byl Očadlík činný hlavně v meziválečné éře, celoživotně se však věnoval popularizaci hudby rozhlasem, veřejnými přednáškami i publikacemi. Jako hudební badatel se zabýval hlavně B. Smetanou, směrodatně přitom ovlivněn Z. Nejedlým a jeho dějinnou koncepcí. Jako vysokoškolský učitel se distancoval od dobového komunistického diskurzu.