Stopa

Studie se pokouší popsat a vysvětlit, jakou roli hrají nálezy fragmentů z „dávných dob“ pro vnímání historického času na konci osvícenství. Těmito cennými fragmenty mohou být pro člověka sklonku 18. století jak zlomky středověkých textů nalezené v deskách knih Strahovského kláštera, rozvaliny hradů či otisky prehistorické květeny, tak i posbíraná lidová poezie z Kravařska. V centru pozornosti se ocitá samotný řád pozitivity, v němž se nalezené fragmenty dávají svým objevitelům. Jde o hledání odpovědi na otázku, co je historický pramen, s jakou formou faktičnosti zde má jeho „čtenář“ co do činění a jakým způsobem se nálezci skrze tyto „stopy“ situují v dějinách. Zkoumání tedy směřuje jednak k fenomenologii a medialitě specifického druhu pramene, jakým je fragmentární „stopa“, jednak k zachycení dějinného rozměru člověka na konci 18. století.