Teorie sociálního státu v soudobé historiografii

Tento článek se zaměřuje na teorii sociálního státu a její využití v historickém výzkumu. První část pojednává o dvou klasických interpretačních přístupech užívaných v sociologii, systémové teorii a teorii konfliktu a také jejich hlavních nedostatcích. Přístup systémové teorie k interpretaci sociálního státu se projevuje svou závislostí na metanarativním porozumění historii, jak ukazují zastánci vývoje. Sociální stát je tak především chápán jako nutný důsledek modernizace společnosti. Na druhé straně výhodou tohoto přístupu je snaha dosáhnout universalistického pojetí historické interpretace, zahrnující praktiky různých kultur na celém světě. Teorie konfliktu efektivně popisuje boj a napětí uvnitř společnosti, jejichž důsledkem může být dosažení uznání základních společenských práv. Na druhé straně má sklon k podcenění systémových faktorů, které nejsou spojeny s agregací zájmů a jejich reprezentací v sociálním systému. Nové interpretační trendy v sociální historiografii, zvláště gender historie, studium governmentality a diskursivní analýza ukazují na nedostatky těchto tradičních přístupů. Jakkoli mají k dispozici velký kritický potenciál a jsou schopny vznášet opomíjené otázky historie sociálních států, nenabízejí tyto přístupy základ pro stejně široce komparativní historický výzkum v systémové teorii nebo teorii konfliktů.