Od „pasti estetismu” k „pasti populáru”

Stať kriticky reflektuje skutečnost, že v české próze desátých let 21. století proběhl evidentní příklon k dílům plným literárních konvencí a podbízejícím se esteticky nenáročným čtenářům. Připomíná, že jedním z prvních, kdo na tento trend upozornil, byl Jiří Peňás, který ovšem neadekvátně přisoudil vinu tzv. ženskému způsobu psaní. V příspěvku je Peňásův názor korigován poukazem na obdobně problematická díla sepsaná a vydaná v daném období muži. Jako jednu z hlavních příčin současného většinového zřeknutí se kritického nárokování tvárně i myšlenkově nekonvenčních děl pak článek identifikuje příklon Hosta, jednoho z nejdůležitějších českých nakladatelství vydávajícího též stejnojmennou reprezentativní literární revue, k midcultu, avizovaný na přelomu století čelným představitelem dotyčného nakladatelství i časopisu Miroslavem Balaštíkem. V závěru je zdůrazněno, že Balaštíkovo doporučení, jak se vymanit z „pasti estetismu” vyústilo v akutní nebezpečí uvíznutí české prózy v „pasti populáru”.