Měnící se paradigmata

Zánik SSSR a jeho marxistické ideologie, opětné vynoření Ruska jako samostatné, nezávislé entity azměny po skončení studené války přinutily Rusko redefinovat své národní zájmy a provéstvýznamné úpravy ve sférách zahraniční politiky i pojmové základny mezinárodní strategie.Stať se zabývá vývojem disciplíny mezinárodních vztahů v Rusku v průběhu 90. let. Přitom se jejíautor snaží rozlišit a popsat hlavní teoretické přístupy a zahraničněpolitické školy v zemi, nastínitproblematiku ruské diskuze o mezinárodních vztazích a zobrazit institucionální dimenzepostkomunistických mezinárodních studií.V postkomunistickém Rusku existovalo a existuje několik škol zahraničněpolitického myšlení, lišícíchse v konceptuálních základech i v přístupech ke konkrétním mezinárodním problémům. Ve druhémpokračování své stati se autor konkrétně zabývá neomarxismem, pravicovým radikalismem,postmodernismem a snahou dosáhnout zahraničněpolitického konsenzu v této oblasti.Přitom dochází k následujícím závěrům: 1) Ruské mezinárodní studie v 90. letech prošly velmirychlou a dramatickou transformací. 2) V současné době v této disciplíně sice dominujerealistická/geopolitická škola, ale zároveň se vytvářejí určité alternativy pro převládajícíparadigmata. 3) ruští vědci dosahují významných úspěchů zejména ve zpracování dějin diplomacie asoučasné ruské zahraniční politiky. 4) Mezinárodní studie změnily svůj status a transformovaly se zelitářské disciplíny v normální. 5) Díky demokratizaci, demonopolizaci a normalizaci disciplínymezinárodních vztahů vzrostl počet výzkumných středisek zabývajících se mezinárodními studiemi(včetně regionálních). 5) Mnohé univerzity a nevládní výzkumná střediska se sice rozvíjejí značnědynamicky, avšak některé institucionální složky (jako Ruská akademie věd či archivní/knihovnísystém) nejsou stále schopny zvládnout současné problémy. Kromě toho existují i problémy s jejichkoordinací.