Dyskretna apologia starości w twórczości Milana Kundery

A discreet apology of old agein the works of Milan KunderaIn the essay, the titular problem of old age is related to the great literary canon, within which the history of novel is established and developed. The canon itself, in terms of H. Bloom, means a perpetual and creative source of struggle against the literary traditions’ influence, which is also to shape Kundera’s novels and essays. Thus the old age is conceived as abroad metaphor consisting of the great works of the great precursors, who invented us along with our modern world. Furthermore, Kundera allows his readers to associate the old age motif with awide range of often opposite properties alike slowness, carefulness, lightness, triviality, laughter, transparence, non-presence, or non-essence, etc. These properties are rendered by aseries of the writer’s favorite figures, to which belong: irony, ellipsis, and litotes that are to determine the central motif of vis comica inherited by Kundera from his masters, Cervantes, Rabelais, Diderot, and Sterne.Diskrétní apologie stáří v díle Milana Kundery V článku je problematika stáří konfrontována s evropským literárním kánonem, který obsahuje avytváří dějiny evropského románu. Tento kánon, v souladu s teorií Harolda Blooma, tvoří nekonečný tvůrčí zdroj boje s literární tradicí, boje, který se rovněž zrcadlí v románech Milana Kundery. V jeho díle je stáří zobrazeno jako široce chápaná metafora děl velkých spisovatelů, kteří jsou zodpovědni za obraz současného světa. Kundera pracuje s motivem stáří asrovnává ho s celou škálou témat, která ho zajímají, tzn. s retardací, opatrností, lehkostí, triviálností, humorem, průhledností, nepřítomostí, bezvýznamností apod. K zobrazení těchto témat využívá své oblíbené figury: ironii, elipsu alitotésu, které determinují problematiku vis comica, přejatou od oblíbených předchůdců. Jsou mezi nimi Cervantes, Rabelais, Diderot aSterne.